Great Britain, Great Time

25. června 2012 v 18:20 | Naivní pipinka
Nějaký ten týden zpět jsem byla v Anglii a ačkoliv bych o tom mohla psát slohy,nevyjádří to zážitek jako takový.. A protože jsem to vlastně dostala ve škole na vylepšení známky, tak mi příjde zbytečné to psát znovu.:) Čtěte: Tak tedy, strávila jsem týden v Anglii, konkrétně Bury St. Edmunds. Moje povídání bude asi o něco bohatší než z pohledu ostatních účastníků, vzhledem k tomu, že já jsem se ještě stěhovala do jiné rodiny.
Po dni stráveném v autobuse, na trajektu a pár benzinových pumpách jsme konečně dorazili na parkoviště, kde delegátka začala číst naše jména, když přijela jednotlivá rodině. Někteří členové rodin se usmívali, jiní mračili..Snad nad špatným počasím. Jak takhle auta přijížděla, žáci se hádali o to, kdo do jaké chce. Jak povrchní.
Většina žáků už jela v autě (ať už nablýskaného Mercedesu, či jiné značky) jen já a moje spolubydlící jsme čekaly v autobuse. A už. Přišel docela sympatický pán s jeho synem, usmíval se, což je takový ten první dobrý dojem. Od parkoviště nebydlel daleko, tak jsem byla ráda, že nemusím řešit jakým pojedu autem, jako ostatní spolužáci. Došli jsme domů, kde nás uvítali, bohužel spíše lidé, co tam nebydleli. Provedl nás domem a nechal vybalit. V pokoji byla značně špína, chuchvalce prachu a tak. A protože jsme nemohli najít našeho drahého hostitele (zřejmě slavil někde venku na ulici her Majesty) tak jsme poprosily nějakou paní, co zrovna byla v domě (tehdy jsme se ještě domývaly, že je to jeho žena) o lux. To nebyla moc dobrá první zkušenost. Poté jsme asi hodinu koukaly na tenis, s úplně cizími lidmi, také žádný zážitek. Někdy kolem osmé se objevil náš hostitel, a pověděl, že večeře bude za chvíli a hodil lasagne do trouby a šel zas ven slavit. My promrzlé z ošklivého počasí jsme se raději schovávaly doma se šálkem čaje. V devět, evidentně opilý, se vrátil a hrozně se divil, že je večeře spálená. Ale kdyby jen to. Jak byl nalitý, tak jí ještě hodil na zem, a to tak, že to mé spolubydlící luxusně ohodilo kalhoty. Když mu teda došlo, že nebudeme jíst spálené jídlo ze země,tak někdy kolem desáté nás vzal cizí! (ano,opět cizí) člověk do KFC. Během toho, co jsme si vybíraly, ještě někam zmizel, tak to vypadalo na parádní večer strávený louděním ulic v Bury St. Edmunds. Vítězoslavně dorazil (dodnes nevím odkud) a my někdy v půl dvanácté jedly to hnusné, fastfoodové, pálivé jídlo. Což nás zklamalo ještě víc. Přišlo mi, že si ten pán na nás vyloženě přivydělává, tak jsem mu řekla něco pěkně od srdce. A tak jako ano, zabralo to. Docela mě pobavilo, jak se pak začal snažit. Jenomže to by nesměl přijít jeho syn kolem půlnoci, zfetovaný. A on na to jen podotknul, že už mu je 19 a že ať si dělá , co chce. Což mě docela překvapilo. Docela zklamaná anglickou rodinou, jsem šla spát. Ale ani to se neobešlo bez ničeho. To zas v jednu hodinu mě probudily zvuky. Zvuky bicích. Tímto se naše drahá anglická rodina podepsala definitivní verdikt k tomu, že to nenechám jen tak.
Pohrávala jsem si s myšlenkou, že něco na tom bude, že Češi jsou prý 4.největší národ, co si stěžuje. Ale já se prostě radši ozvu, než abych mlčela a trpěla.
Hned ráno jsme šly za slečnou delegátkou a povyprávěly jí o naší rodince. Zároveň vedle ní stál Andrew - Angličan, co odpovídal za ty rodiny. Ten ale jakékoliv pochybení vyvrátil a naopak začal našeho bytného vychvalovat do nebe, že je v jeho top 10, a že už ubytovává dlouho a tak dále, a tak dále. Během dne jsme o tom ještě informovaly učitelky a 3 ze 4 byly pro změnu rodiny. Rozhodně pan Čížek, ten jen co slyšel o KFC, tak hned pravil, že půjdeme do jiné rodiny.
V sedm hodin, kdy jsme přijeli na parkoviště, tam žádný Andrew nebyl, a to měl být. Tak asi po půl hodině přijel, my mezitím mrzli v autobuse. Pořád se tomu hrozně bránil a chtěl nějaké důkazy, protože náš bytný tvrdil, že jsme večeři měli někdy v osm. Bylo to nepříjemné, mrzly jsme a začínaly jsme mít hlad.. Snad jen pánové řidiči nám optimisticky zlepšovaly náladu. Ve výsledku byl náš bytný naštvaný ne protože se od něj odstěhujeme, ale protože zaplatil víc peněz za taxíka (že by byl zase opilý, že nemohl řídit?) a Andrewho konečně delegátka dokopala k tomu, aby šel do kanceláře a našel novou rodinu. Delegátka byla natolik vstřícná, že usoudila, že to nemá cenu mrznout v autobuse a vzala nás k ní do rezidence na teplý čaj. (Nejhůře to asi snášel syn pana Čížka, ten se pochopitelně nudil k smrti.) Po prvních dvou dnech strávených v Anglii jsem z Angličanů vůbec neměla pocit, ale chlácholila jsem se tím, že jsem zatím asi poznala jen ty ,,špatné'' a že dobří na mě teprve čekají.
O hodinu později (samozřejmě po konstatování, že Andrew všechny zklamal a náš bytný zrovna tak) jsem se o tom začala pomalu, ale jistě přesvědčovat. Ještě nutno podotknout, že náš bytný nám ještě popřál at´ se nám tam líbí a tak. Otázkou je, zda-li ze slušnosti, či to myslel doopravdy a upřímně.
Rodina, kam jsem byla přestěhována, mi byla také hned od začátku sympatická, taktéž vítala úsměvy. Bylo to tam docela hardcore, 10 dětí, 7 psů, 2 kočky, 2 akvária s rybičkami.
Pro zajímavost - 4 děti vlastní, 2 Španělky, 2 Češky (dívky ze základní školy s kterou jsme také jeli) a já a moje spolubydlící.
Napříč tomu , že jsme dorazily někdy v 10hodin večer, měli pro nás čerstvě uvařenou večeři a hned si s námi povídali. To mě celkem potěšilo.
Po zbytek pobytu jsem neměla žádný problém, paní se vždy slušně optala a klidně bych jí udělala cenu za nejlepší kuchařku. Pán byl pan vtipný (nemíněno ironicky) a zdravil nás českým ´´ahoj´´ samozřejmě s velmi vtipnou výslovností. Také si vyhledával různé fráze na google translate a tak, to byla sranda. Líbila se mi i jeho upřímnost, například co se královny týče. Zatímco jeho chot´ okřikovala svého syna, když byl též upřímný. Ale to prostě patří k výchově.
Shrnutí
Co jsem nejvíc ocenila? Na Angličanech se mi líbila jejich tolerance. Za celý pobyt jsem neslyšela jedinou poznámku na mé oblečení. Možná to bylo tím, že jsem byla turista a tak si to ke mně nikdo nedovolil, na druhou stranu v té rodině jsme měli velmi přátelské vztahy, tak hádám že kdyby tolerantní nebyli, tak se optají. Zkrátka v tomhle je Česká Republika pozadu, dá-li se to tak říct, protože si hodně pohrávám s myšlenkou jestli se někdy naučí Češi být tolerantní a respektovat druhé. Kdo ví.
Další pomyslná odlišnost rodin je ta , že Angličané jsou takoví víc pohodovější, že nepanikaří a nevyšilují. Za celý pobyt jsem neviděla se nikoho hádat, a když už si vyměňovali názory, tak slušně.
Vstřícnost. (Když pomineme Andrewoho). Opravdu střícní lidé, nemyslím si, že by to měli nějakým způsobem nakázáno, že už takový prostě jsou. Například průvodkyně v divadle na nás mluvila pomalu, hlasitě a zřetelně, abychom měli šanci porozumět. A to né jednou. Na Anglické rodině se mi líbilo, že se mi všichni snažili vyjít vstříc.
Co se mi na Anglii nelíbilo, a co opravdu není pomluva, je ta jejich přetvářka. Takové to ,,Jak se máte?´´ a oni vám odpoví ,,Dobře´´ ikdyby zrovna prožívali tu nějvětší depresi za dekádu. Je to trochu falešné z jejich strany, sice je hezké, že se pak nikdo neurazí nebo tak něco, ale neni to od nich vůbec upřímné. Někdy je lepší slyšet upřímnost i za cenu zklamání, řekla bych.
Musím poznamenat, že ze začátku mě Anglie velmi zklamala, ale po pomyslné druhé šanci z mé strany mě opět přesvědčila.
Ještě si nemohu odpustit takovou malou věc, nad kterou mi stále visí otazník. Nemohu si pomoct, ale přišlo mi, že někteří lidé tam jeli vyloženě za nakupováním, ani né tak za poznáním anglických rodin. Hlavně pak ty ze základní školy. -Čímž nechci říct, že bych opovrhovala lidmi ze základní školy, jen si pojd´me říct, že jsou tam prostě více ´´zkažení´´ (usuzuji z tohoto rozhovoru) :
Dívky ze základky: ,,Né, zelená je hnusná, já bych si radši dala rum nebo ferneta´´
Já: ,,Vy pijete alkohol?´´ (Bylo jim 13 a 14)
Dívky ze základky: *Se na mě podívají tak jako kdybych se jich zeptala k čemu se používá kartáček* ,,No,jo. Ty ne?´´
Hrozně mě to překvapilo, bohužel jim evidentně alkohol dobře zničil mozkové buňky, za celou dobu jsem je neslyšela říct nic jiného, než ,,Ano´´ ,,Ne´´ ,,Okey´´. A hádám že zrovna tyhle dvě nepatřily k typům, co by se styděly mluvit. Ale to jen na okraj, jejich rozhodnutí, které já akceptuji...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KT Wild* KT Wild* | Web | 26. června 2012 v 6:07 | Reagovat

Podle mě to je čistě smůla narazit na takovou rodinu.Co se týče ostatních,se kterými jsem mluvila a taky byli v Anglii,tak si na rodiny nemohli stěžovat.K té základce - přijde mi to docela jako opovrhování,a kord soudit z jednoho rozhovoru.Na gymplu nemáte lidi co chlastají?Já znám i lidi z gymplu,kteří dělají horší věci,možná tím nátlakem,kdo ví.Takže na škole tady podle mého nezáleží.Taky nemusí znamenat,že člověk který pije je zákonitě blbý.Znám i lidi,kteří když začali pít potom měli lepší vysvědčení.Neříkám že to mají z pití,jen chci dokázat,že pokud se někdy napiješ,nemá to na myšlení takový vliv,jak tu ukazuješ.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama